Odsun antiradaristů? Konečně!

I když je odpor proti americkému radaru v Čechách nesmírně hloupý a ohrožuje českou vnější bezpečnost, je nezadatelným právem bláznivých příslušníků „ekologických“ organizací (co má společného ekologie a radar mi ovšem není zřejmé) i jedné vládní strany, aby dávali své negativní postoje najevo, tak hlasitě, jak chtějí.

Jak je potom možné, že vnímám včerejší zásah vojenské policie ve Brdech jako pozitivum a jen se divím, že k němu už nedošlo dávno? Každý může projevovat své názory dle libosti. Ovšem musí přitom dodržovat zákony. To není nic překvapivého ani objevného. Zjevně je to však postoj zcela cizí „antiradaristům“. Jejich „svatá válka“ (i když tento termín jistě používají jen některé protiradarové organizace – např. Svaz palestinských studentů v ČR) proti přítomnosti pár amerických vojáků (kéž by jich bylo víc) na našem území je zjevně, podle jejich názoru, opravňuje k ignoranci našeho právního řádu.

Zatímco tedy houbař nesmí do vojenského prostoru vstrčit ani palec u nohy, nemá-li patřičné povolení, pokud tím dává najevo svůj politický názor, může si sbírat houby až do aleluja kde chce a ještě si k tomu pozve diváky a novináře. Docela by mě zajímalo, zda-li protestovat proti dopravním zácpám a špatnému stavu našich silnic systematickým překračováním maximální povolené rychlosti a navíc si k tomu pozvu pár „melounových“ politiků, zda-li i státní a městská policie budou postupovat stejně velkoryse, jako to do včerejška činila policie vojenská.

Žijeme ve svobodné společnosti a každý má víc než dost příležitostí dát najevo s čím nesouhlasí a pokusit se to změnit. Využívání legálních možností ovšem postrádá prvek dobrodružství, adrenalinu, mírného rizika (nakonec všichni zadržení byli ještě včera propuštěni) a mediální atraktivity. Porušení zákona je ovšem stále jen jedno (právě proto, že žijeme v demokratické zemi) a policie by neměla rozlišovat, zda zákon porušuji pro zábavu nebo kvůli politice.

Pokud chci žít v demokratické zemi, musím prostě dodržovat nějaká pravidla, pokud s nimi nesouhlasím, můžu buď zvolit politiky, kteří ta pravidla chtějí změnit, nebo se odstěhovat do Iránu či Ruska, kde jistě budu uvítán s rozevřenou náručí a ještě dostanu štědrou apanáž (nakonec, když mě platili v ČR, proč by měli přestat doma?). Pak bych si měl ovšem dávat převeliký pozor, aby náhodou ta rozevřená náruč nebyla náručí velitele trestného tábora na Sibiři (to kdybych chtěl protestovat proti něčemu, co se zase nelíbí mým staronovým pánům).

You may also like

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.