Celkový podíl zdravotnictví na HDP České republiky je mnohem menší než u většiny vyspělých zemí. O rozdílu v absolutních číslech mezi 7% ČR a 11% Německa ani nemluvě. Přitom náklady nijak dramaticky odlišné nejsou. Nedá se stále jen šetřit na platech. Ve státním rozpočtu zároveň nejsou a nebudou peníze na dramatické navýšení veřejných výdajů.
Určitě nechceme zvyšovat povinné výdaje z kapes občanů. Značný prostor je ale dobrovolném připlácení za nadstandard. Jistě si to nemůže dovolit každý, ale nezanedbatelná část lidí je ochotná si za komfortnější péči připlatit. Jen jim dát příležitost.
Pojďme rozšířit dobrovolné možností připlácení za nadstandard, ať už již jde o existující, ale nedostatečně užívané formy, jako jsou nadstandardní pokoje, ale i připlácení za nadstandardní zdravotnické prostředky nebo jiný komfort.
#Zdraví25
Férové ministerstvo!
Na systému veřejného zdravotního pojištění poskytují zdravotní služby nemocnice státní, krajské, městské, soukromé i církevní. Ministerstvo se k nim ale nechová fér.
Investiční dotace tečou prakticky jen do státních a ty ještě čas od času dostanou „pár“ miliard na oddlužení. Investiční dotace jsou navíc zcela netransparentní a rozdělované čistě podle podle politického klíče. Takhle to dál nejde!
Veřejné peníze musí být poskytovatelům zdravotních služeb rozdělovány férově a transparentně, bez ohledu na to, kdo je jejich zřizovatelem. #Zdraví25
Harm reduction!
Musíme se vrátit ke smysluplné politice v oblasti závislostí. Tu v českém prostředí jednoznačně reprezentuje Jindřich Vobořil. Od té doby, co skončil jako vládní protidrogový zmocněnec, jde to v téhle oblasti do 10 k 5. Problematiku závislostí fakt nemůžou řídit policisté ani nevzdělaní úředníci. Represe opravdu nestačí. Ministerstvo zdravotnictví musí přestat být v téhle oblasti žábou na prameni s názory jak vystřiženými ze 70. let. Jeho odpor k modernímu a efektivnímu přístupu v oblasti závislostí totiž škodí celé společnosti. Pokud se chcete dozvědět něco o tom, jak to má fungovat, pusťte si Jindřicha Vobořila třeba v mém podcastu Na zdraví! https://open.spotify.com/episode/7DpoZsOcbCpMr44Qd89Go5…
Přeshraniční péče
Tohle může znít jako strašlivá technikálie, ale ve skutečnosti jde o obrovskou příležitost pro české pacienty, ale i nemocnice. Výhody pro pacienty jsme viděli před pár dny: z přeplněné nemocnice v Chebu mohli být přeloženi pár kilometrů do bavorských nemocnic, které kapacity měly. Místo toho ministr zdravotnictví z čistě politických a mediálních důvodů rozhodl, že mají být odvezeni mnohem dál do různých nemocnic v ČR. Nic takového nesmí příští ministr zdravotnictví dopustit. Jindy zas přeshraniční péče může pomoci ekonomicky strádajícím nemocnicím v českém pohraničí. Proč by nemohly nabízet slušně hrazenou péči v obdobné kvalitě i třeba pro německé nebo polské pacienty? Jistě, bude to vyžadovat mezistátní jednání, možná i některé legislativní změny, úplně ideálně i jednání na evropské úrovni, ale tím spíš je potřeba začít co nejdřív.
Silnější role zdravotních sester!
Už jsem psal o praktických lékařích, lékárnících, ale samostatný bod si určitě zaslouží i zdravotní sestry. Už dávno to nejsou jen nějaké asistentky lékařů čekající na pokyny, jde o kvalitní a odborně velmi dobře připravené zdravotnické pracovníky. Řada sester už dnes má vysokoškolské vzdělání i magisterského stupně. Pojďme využít jejich schopnosti a zkušenosti opravdu naplno, co nejširšími kompetencemi a zároveň odpovídajícím finančním ohodnocením.
Silnější role praktických lékařů!
Kvalitní a efektivní fungování celého zdravotnického systému se neobejde bez skvěle fungující primární péče. Praktický lékař je většinou první kontakt pacienta se zdravotnickým systémem a právě na něm leží odpovědnost, aby pacient po systému nebloumal, nebloudil a neztrácel se. V medicíně, která se díky obrovskému vědnímu pokroku stále více specializuje, je praktický lékař tím, kdo se na jednotlivé obtíže, diagnózy, terapie i výsledky vyšetření dívá komplexně a řeší situaci pacienta jako celek. V covidové době vidíme, jak důležitá je role praktika při očkování, testování, ale i celé té administrativě karantén, neschopenek a žádanek. K tomu, aby praktici svou klíčovou úlohu mohli dobře vykonávat, potřebují odpovídající kompetence (např. méně preskripčních omezení), podmínky (ekonomické, omezování byrokracie, e-health atp.) a vstřícný přístup státu. I přes opakované sliby a memoranda, se jim toho bohužel stále nedostává. To musíme změnit!
Méně byrokracie!
Zdravotnická dokumentace je potřeba, pomáhá kvalitní péči a chrání zdravotníky před obviněním, že něco udělali non lege artis. To ale neplatí pro veškerou šílenou administrativu, která ve zdravotnictví v posledních desetiletích bere čím dál tím víc času lékařům, sestrám i dalším zdravotnickým pracovníkům. Ti mají v první řadě pečovat o pacienta, ne vyplňovat nepřehledné stohy dotazníků, výkazů a žádostí. Je čas začít tyhle papíry nemilosrdně škrtat. Stejně nesmyslná je byrokracie, kterou musí povinně snášet nemocnice. Třeba přístrojová komise, která arbitrárně určuje, kdo si může koupit třeba nový CT přístroj a kdo nikoli. Tohle opravdu není role Ministerstva zdravotnictví. Musíme to změnit!
Dostupná moderní léčba!
Každý rok se objevuje řada průlomových možností jak léčit ty nejvážnější choroby. Do ČR ale přicházejí později než do mnoha jiných evropských zemí. Proč? Šetříme a milujeme byrokracii, takže prověřování, ověřování a schvalování trvá mnoho měsíců. Jenže za tohle čekání platí nemocní, kterým by nová terapie mohla pomoci, svými životy. To musí skončit! #Zdraví25
Moderní technologie
Včera jsem psal o lopotném zavádění e-health, ale je toho samozřejmě mnohem více. Díky covidu mnoho lékařů zjistilo, že se leckterá vyšetření dají dělat i na dálku, že ne každý recept musí být spojený s osobním kontaktem (jak se nám ten eRecept teď hodil!). Pojďme to posunout do další úrovně.
Robustní systém pravidel, podpory a úhradových nástrojů pro telemedicínu, využívání umělé inteligence jako nástroje pro podporu klinického rozhodování nebo využívání wearables připojených k internetu a on-line přenášejících data o zdravotním stavu, to jsou všechno změny, které můžou péči o pacienty zkvalitnit a zefektivnit. Je to sice mravenčí práce a bude to chvíli trvat, ale tím spíš musíme začít co nejdříve.
E-health!
Mysleli jsme to dobře, dopadlo to jako vždycky. Tak by se daly shrnout dosavadní pokusy o opravdu funkční elektronizaci zdravotnictví. Na jedné straně máme celkem úspěšné, i když narozené ve značných bolestech, projekty, jako je eRecept, chvályhodnou snahu zdravotních pojišťoven o sdílení dat, k nimž mají přístup. Skutečný, uživatelsky přívětivý pro pacienty i zdravotníky, a široce používaný systém, který umožní sdílení dat mezi jednotlivými poskytovateli, aby pacient už nemusel přenášet papíry nebo dokonce CD, nám chybí. A to je špatně!
Nemusíme vymýšlet dávno vymyšlené, pojďme se inspirovat třeba v Izraeli (nejen v systému očkování)! Potřebujeme systém, v němž se praktický lékař dostane rychle a bezpečně k výsledkům vyšetření od ambulantních specialistů nebo třeba ze soukromého RDG zařízení. Zároveň i pacient a s jeho souhlasem třeba lidé, kteří o něj pečují, musí mít přístup k výsledkům svých vyšetření a doporučení od jednotlivých lékařů. Vyžaduje to hodně práce a určitě to nebude zadarmo, teď už je ovšem 5 minut po dvanácté, abychom se do toho pořádně opřeli.