Vstřícné porodnice!

Minulý týden jsem končil bodem volajícím po vstřícném zdravotnictví. Jedna oblast péče si ale zaslouží zvláštní pozornost, a to jsou porodnice. Snad nikde jinde ve zdravotnictví není rozdíl mezi přáními lidí a realitou tak velký, jako právě v porodnicích. To vede ke korupci, divokému přejíždění rodících matek do vzdálených porodnic, kde “se říká, že respektují porodní plán”, i zbytečným porodům doma ve snaze se vyhnout průmyslovému přístupu a “hekárnám”. A to je hodně špatně.

Ministerstvo může alespoň ve svých nemocnicích zavést potřebné změny a ukázat, jak to může fungovat: Porodní domy přímo v areálu porodnic tak, aby mohl porod probíhat maximálně přirozeně a komfortně za přítomnosti vybrané porodní asistentky, ale zároveň byla v případě komplikací okamžitě dostupná potřebná pomoc matce i dítěti. Vždy povolená přítomnost otce u porodu bez jakýchkoli překážek a bariér. Zvýšení kapacity jednolůžkových pokojů. Větší pozornost směřovaná na spokojenost rodiček i na oddělení šestinedělí. Podpora poporodního bondingu a široká dostupnost laktačního poradenství.

#Zdraví25

Continue Reading

Vstřícné zdravotnictví!

I když jsme za posledních 30 let urazili velký kus cesty od paternalistického přístupu nemocnice na kraji města k modernímu vztahu, kde pacient je středobodem, a tedy i klíčovým aktérem péče, něco se podařilo už přijetím zákona o zdravotních službách, řada konkrétních kroků ale stále chybí. Vláda těžko může vnutit svou představu nemocnicím krajským nebo soukromým, ale může připravit podmínky a ve svých – přímo řízených nemocnicích ukázat, jak se to dá také dělat. Ministerstvo by se u svých nemocnic mělo povinně vrátit k projektu Kvalita očima pacientů, jenž hodnotí právě přístup nemocnic k pacientům a jejich subjektivní spokojenost. Ve spolupráci se zdravotními pojišťovnami měla vzniknout jednotná platforma pro objednávání pacientů k plánovaným vyšetřením a zákrokům. Objednávání na konkrétní čas také musí být respektováno – ne, opravdu není normální a nutné, aby objednaný pacient čekal několik hodin. Zkvalitnit je ostatně potřeba celou “zákaznickou zkušenost” pacienta v jeho cestě po zdravotnickém zařízení. Nemusí to stát mnoho, velká část jsou organizační opatření, lepší a srozumitelnější informace nebo standardy chování zdravotnických pracovníků a jejich vzdělání v této oblasti, rozdíl pro pacienta je ale obrovský. Tohle je další bod, který se nedá splnit jedním legislativním nebo exekutivním rozhodnutím. Je to práce na řadu let postupných změn, ale právě proto je nejvyšší čas se do toho pořádně pustit. #Zdraví25

Continue Reading

Lékárny!

Lékárny nejsou “prodejny” léků a lékárníci nejsou “prodavači”. Je potřeba zvýraznit roli lékáren jako skutečných poskytovatelů zdravotní péče a využít jejich vysoce kvalifikované zdravotnické pracovníky. Můžeme se přitom inspirovat jinde v Evropě: když se bude v lékárnách očkovat, významně to urychlí celý proces. Lékárny můžou provádět některé screeningy a klidně i nouzově vydávat některá léčiva pro chronicky nemocné. Asi nejeden astmatik už vyrazil na návštěvu na opačný konec republiky a teprve po příjezdu zjistil, že nemá “dýchátko”. Proč by ho v takové situaci nemohl dostat v nejbližší, třeba i pohotovostní, lékárně? To ale znamená i nutné změny v úhradách a definici dostupnosti. Pokud považujeme lékárny za zásadní součást zdravotní péče, musí být jasně definován i nárok pojištěnce na místní dostupnost lékárny, vč. pohotovostní. Není možné, aby existovaly okresy bez pohotovostní lékárny. #Zdraví25

Continue Reading

Vymahatelný nárok!

Každý známe řadu případů, kdy se nemocní přetahovali měsíce se zdravotní pojišťovnou o to, zda jejich léčbu uhradí či ne. Někteří to vzdali, někteří udělali sbírku mezi přáteli či na sociálních sítích, někteří šli k soudu, kde třeba po dlouhé době uspěli. Anebo dřív umřeli. Takhle to nejde! Pokud máte rakovinu a lékař doporučí léčbu, kterou pojišťovna odmítne, musíte mít možnost nezávislého přezkoumání v řádu dnů, maximálně týdnů. Proto je třeba zřídit nezávislý rozhodčí soud pro rozhodování o nárocích z veřejného zdravotního pojištění. S velmi přísnými lhůtami a okamžitou vykonatelností rozhodnutí. Mimochodem: právní úprava rozhodčího soudu pro nároku je už připravená, leží od roku 2009 v šuplíku na ministerstvu. #Zdraví25

Continue Reading

Informace!

Ministerstvo zdravotnictví a Ústav zdravotnických informací a statistiky sbírají moře informací o zdravotním systému, kvalitě a nákladech péče, infekcích atd. Informace pro odbornou i širokou veřejnost jsou ale pramálo dostupné. Je třeba absurdní, že nejsou zveřejňována data o tom, kolik kde bylo očkovaných lidí ze kterých rizikových skupin. To musí skončit! Maximum dat, kterými stát ve zdravotnictví disponuje, musí být v anonymizované podobě zveřejňováno. Vláda si musí být schopna obhájit, že rozhoduje na základě dat o zdraví, nikoli dojmů či průzkumů preferencí. Ministerstvo musí také ve spolupráci se zdravotními pojišťovnami a odbornými společnostmi začít pracovat na sběru a publikaci dat o kvalitě péče. Nepůjde to najednou, nepůjde to přes noc, ale občané, pojištěnci, ti kdo zdravotní služby ze svého pojištění a daní platí, mají právo vědět, jak se ve které nemocnici kvalitně léčí, kolik výkonů dělají atd. #Zdraví25

Continue Reading

Dostupnost!

Místní (jak daleko za zdravotní péčí pojedete) a časová (jak dlouho budete čekat) dostupnost jsou v zákoně a nařízení vlády už pěkně dlouho, zatím to ale nikoho nezajímalo. Pro mnoho lidí je to však už dnes problém, který je ohrožuje na životě. Lékaři odcházejí do důchodu, nemocnice zavírají oddělení a obyvatelé řady regionů mají velký problém se k potřebnému ošetření dostat. Zdravotní pojišťovny musí mít povinnost pro každého svého pojištěnce potřebnou péči zajistit, ber, kde ber. Ministerstvo zdravotnictví plnění téhle povinnosti musí přísně kontrolovat a vymáhat pod citelnými sankcemi. Kvalitní zdravotní péče nesmí být luxus dostupný jen obyvatelům velkých měst a těm, kteří „si to umí domluvit.“ #Zdraví25

Continue Reading