Kdo by si myslel, že víkendové červenání Jiřího Paroubka má něco společného se studem, byl by jistě nenapravitelným naivkou. V jakékoli normální firmě (ba dokonce i ve státní správě), pokud šéfovi utíkají podřízení o 106, bývá to vnímáno jako důvod k sebereflexi, občas i k odvolání. Předseda ČSSD přišel za polovinu volebního období už o čtyři poslance, což je jev v českém parlamentu dávno neznámý (naposledy tímto způsobem ztratila ODS asi 20 poslanců na začátku roku 1998 po sarajevském atentátu). Expremiér na svoje zjevné selhání zareagoval typicky: zbrunátněl, ani na minutu si nepřipustil svoji chybu a obul se do ODS (…), kterou prakticky označil jako stranu zlotřilých korupčníků. (…) Předseda politické strany se nemůže divit, že když z ní udělá one man show a nedovolí ani vnitřní diskusi, ani jednání s vládou o otázkách národní bezpečnosti (na čem jiném by se měla vláda s opozicí shodnout?!), když provádí permanentní negativní kampaň a kohokoli, kdo dá najevo mírně odlišný názor, okamžitě zadupe do země, dříve nebo později se jeho ovečky vzbouří. (…) A to je důvod k červenání, nikoli brunátnění…

Zdroj: https://www.lidovky.cz/noviny/rudy-paroubek.A080625_000046_ln_noviny_sko

I když je odpor proti americkému radaru v Čechách nesmírně hloupý a ohrožuje českou vnější bezpečnost, je nezadatelným právem bláznivých příslušníků „ekologických“ organizací (co má společného ekologie a radar mi ovšem není zřejmé) i jedné vládní strany, aby dávali své negativní postoje najevo, tak hlasitě, jak chtějí.

Jak je potom možné, že vnímám včerejší zásah vojenské policie ve Brdech jako pozitivum a jen se divím, že k němu už nedošlo dávno? Každý může projevovat své názory dle libosti. Ovšem musí přitom dodržovat zákony. To není nic překvapivého ani objevného. Zjevně je to však postoj zcela cizí „antiradaristům“. Jejich „svatá válka“ (i když tento termín jistě používají jen některé protiradarové organizace – např. Svaz palestinských studentů v ČR) proti přítomnosti pár amerických vojáků (kéž by jich bylo víc) na našem území je zjevně, podle jejich názoru, opravňuje k ignoranci našeho právního řádu.

Zatímco tedy houbař nesmí do vojenského prostoru vstrčit ani palec u nohy, nemá-li patřičné povolení, pokud tím dává najevo svůj politický názor, může si sbírat houby až do aleluja kde chce a ještě si k tomu pozve diváky a novináře. Docela by mě zajímalo, zda-li protestovat proti dopravním zácpám a špatnému stavu našich silnic systematickým překračováním maximální povolené rychlosti a navíc si k tomu pozvu pár „melounových“ politiků, zda-li i státní a městská policie budou postupovat stejně velkoryse, jako to do včerejška činila policie vojenská.

Žijeme ve svobodné společnosti a každý má víc než dost příležitostí dát najevo s čím nesouhlasí a pokusit se to změnit. Využívání legálních možností ovšem postrádá prvek dobrodružství, adrenalinu, mírného rizika (nakonec všichni zadržení byli ještě včera propuštěni) a mediální atraktivity. Porušení zákona je ovšem stále jen jedno (právě proto, že žijeme v demokratické zemi) a policie by neměla rozlišovat, zda zákon porušuji pro zábavu nebo kvůli politice.

Pokud chci žít v demokratické zemi, musím prostě dodržovat nějaká pravidla, pokud s nimi nesouhlasím, můžu buď zvolit politiky, kteří ta pravidla chtějí změnit, nebo se odstěhovat do Iránu či Ruska, kde jistě budu uvítán s rozevřenou náručí a ještě dostanu štědrou apanáž (nakonec, když mě platili v ČR, proč by měli přestat doma?). Pak bych si měl ovšem dávat převeliký pozor, aby náhodou ta rozevřená náruč nebyla náručí velitele trestného tábora na Sibiři (to kdybych chtěl protestovat proti něčemu, co se zase nelíbí mým staronovým pánům).